Která česká zvířata opravdu prospí zimu?
Ježek, netopýr, plch — všechna se v zimě schovají, ale jejich útlum není stejný. Co přesně znamená zimní spánek a které druhy u nás doopravdy hibernují?
Foto: Sylvie Brindley / Unsplash
Ježek stočený v listí, netopýr visící v jeskyni, plch v dutině stromu. Všechny tyto obrazy si spojujeme se zimním spánkem. Jenže příroda používá několik různých strategií: od hluboké hibernace přes krátký útlum až po pouhé přečkání nepříznivého období v úkrytu. Když je rozlišíme, odpověď na otázku „kdo spí?“ je zajímavější než prostý seznam.
Zimní spánek není jen dlouhé ležení
Při pravé hibernaci se tělo výrazně přepne do úsporného režimu: klesá tělesná teplota, zpomalí se srdeční činnost i metabolismus a zvíře spotřebovává uložené zásoby. Nejde o obyčejný spánek — probuzení do běžné aktivity by stálo mnoho energie.
Odborníci používají také pojem torpor. Je to stav snížené tělesné aktivity a metabolismu, často krátkodobý a vratný; zvíře do něj může upadat i mimo zimní sezonu. Hranice mezi „torporem“ a „hibernací“ se v odborných textech používá různě, proto je bezpečnější popsat, co se se zvířetem děje, než každé přezimování označit jediným slovem.
Ježek: známý zimní spáč
Ježek západní (Erinaceus europaeus) patří k nejznámějším savcům, kteří v našich podmínkách zimují hibernací. Před zimou potřebuje vytvořit energetické zásoby a najít klidné, chráněné místo. Ani jeho útlum ale nemusí být nepřerušený: během zimy se může probudit a změnit úkryt. Probuzení proto samo o sobě neznamená, že zvíře zimní období „nedodrželo“.
Netopýři: úkryt a úsporný režim
Řada českých druhů netopýrů přečkává chladné měsíce v hibernaci, často v jeskyních, štolách nebo jiných stabilních úkrytech. Zpomalí se jim životní funkce a vystačí s tukovými zásobami. Rušení zimoviště může být nebezpečné, protože opakované probouzení spotřebovává energii. Netopýry v zimě proto neberme do rukou ani je nevyhánějme z úkrytu.
Foto: Tine Ivanič / Unsplash
Plši a další drobní savci
Plch velký (Glis glis) je příkladem druhu s mimořádně dlouhým zimním útlumem; jeho zimování může trvat řadu měsíců. Drobní hlodavci jako myši či hraboši naproti tomu často zůstávají aktivní pod sněhem nebo v norách a hledají potravu. „Přezimuje“ tedy neznamená automaticky „spí“.
Foto: martin lea / Unsplash. Druh na snímku není ověřený; nejde o potvrzený plch.
A co medvědi, jezevci a veverky?
Veverky zůstávají aktivní, i když mohou v nepříznivém počasí omezit pohyb a využívat zásoby. Jezevci mohou v zimě trávit více času v norách a být méně aktivní, ale nejde o souvislý hluboký zimní spánek jako u ježka. Medvěd se v české přírodě běžně nevyskytuje jako volně žijící druh; jeho zimní klid navíc není totožný s klasickou hibernací drobných savců.
Proto je zavádějící sestavovat úplný seznam „zvířat, která u nás spí“. Záleží na konkrétním druhu, počasí i místních podmínkách — a také na tom, jak přesně slovo hibernace vymezíme.
Klidné místo je pro ně důležitější než naše zvědavost
Zimující zvířata jsou zranitelná. Neotvírejme úkryty, nemanipulujme s netopýry a ježka, který se v zimě objeví venku, nepovažujme automaticky za opuštěného. Pokud se zdá zraněný nebo v nouzi, obraťme se na místní záchrannou stanici.
Zima tedy v české přírodě není jedna dlouhá noc. Některá zvířata skutečně výrazně utlumí své tělo, jiná jen omezí aktivitu a další pokračují v hledání potravy. Rozdíl stojí za pozorování — nejlépe z odstupu a bez rušení.